Velikonoční putování za pokladem

 

V jedné pohádkové podkrkonošské vesničce vrcholí přípravy na Velikonoce. Chceme vědět, jak to vlastně tenkrát bylo a tak se přidáváme…. 

Poslední předvelikonoční týden, zvaný Pašijový, má své typické zvyky a tradice. Pouze ten, kdo je všechny dodrží, může se na Velký pátek vydat do hor pro poklad. Na naší cestě nás doprovodí všechny postavy z Krkonošských pohádek. Společně s nimi si vyzkoušíme, co kdysi obnášely přípravy na Velikonoce. A věřte, nebylo to zdaleka jen pletení pomlázek a zdobení vajíček.

O Květné neděli máme utrhnout a sníst svěcené kočičky – to abychom byli po celý rok zdraví. A kdo jiný by na takovou práci mohl dohlížet, než „ hajnej “, který zná v lese každý strom i keř a dobře ví, co z nich jíst a co radši ne… 

Modré pondělí je dnem odpočinku, nemá se pracovat. A tak si nejeden z rodičů udělá čas a zahraje si s dětmi kuličky, zajezdí na dřevěném koníkovi nebo povozí panenku v kočárku. 

Pro Šedivé úterý je typické uklízení chalup a stavení. Pod přísným Trautenberkovým dohledem i my popadneme březové koště a zametáme, až se od koštěte práší.

Na Škaredou středu pomáháme Kubovi vymetat komíny a Zelený čtvrtek využíváme k setí osení, které si ve vlastnoručně ozdobeném květníčku odneseme domů.

Nastává Velký pátek. Zlatý poklad čeká ve skále, která se po vyslovení kouzelného zaříkávadla skutečně otevírá a sám Krakonoš dohlíží na to, aby si každý vzal jen tolik, kolik skutečně potřebuje. Odnášíme si zlatou minci na památku, ale hlavně – zážitky.

Podporujeme

Zasílání novinek