Dárky nosí... Krakonoš

Dárky nosí…Krakonoš

Všechno to začalo úplně obyčejně a nenápadně…

V jedné pohádkové podkrkonošské vesničce vrcholí přípravy na Velikonoce. Chceme vědět, jak to vlastně tenkrát bylo, tak se přidáváme.

Poslední předvelikonoční týden, zvaný Pašijový, má své typické zvyky a tradice. Pouze ten, kdo je všechny dodrží, může se na Velký pátek vydat do hor pro poklad. Tak – s chutí do toho!

O Květné neděli máme utrhnout a sníst svěcené kočičky – to abychom byli po celý rok zdraví. Modré pondělí se nám, dětem, moc líbí. Je to totiž den odpočinku. Nemá se pracovat, tak je dost času na hraní. Pro Šedivé úterý je typické uklízení chalup a stavení. Také my tedy popadneme březové koště a zametáme, až se od koštěte práší. Na Škaredou středu vymetáme komíny a na Zelený čtvrtek, kdy prý zvony odlétají do Říma, si vyrobíme vlastní, z papíru. Budou nám doma zdobit velikonoční osení. Nastává Velký pátek. Zlatý poklad čeká ve skále, která se po vyslovení kouzelného zaříkávadla skutečně otevírá a sám Krakonoš dohlíží na to, aby si každý vzal jen tolik, kolik skutečně potřebuje.

Na závěr přichází zcela nečekané překvapení – další poklad na nás prý čeká v naší třídě.  A opravdu tam je. Společně s dopisem od Krakonoše, ve kterém nám vysvětluje, že když nám letos nemohl přinést nové hračky do oddělení Ježíšek, postaral se o to Pán hor osobně. Naše radost je převeliká. Uznejte sami, kdo to má…?