Přespávačka v družině - Jmenuji se Orel

Přemýšleli jste někdy nad tím, co se děje ve škole, když všichni odejdou domů? My ano! A tak jsme se s našimi druháčky rozhodli vydat na pořádné dobrodružství. Povídá se totiž, že když na naší Schwarzovce zazní ta pravá píseň, objeví se kouzelná slepička Evička, která dětem přináší dárky.

Jenomže nám nebylo přáno a přišla strašlivá bouře, která ale netušila, proti komu stojí! Náš DJ Péťa bránil aparaturu a taneční parket vlastním tělem a dešti nezbylo nic jiného, než odejít jinam a my tak mohli rozvlnit boky za zvuku slepičí písně, zasoutěžit si, a nakonec přivolat slepičku Evičku, která nám do hnízda, jež jsme ji společně vyrobili, snesla mnoho dárečků.

Zatímco Péťa sváděl ukrutný boj, my seděli v teple a poslouchali autorku knížky, která nás posledních pár týdnů doprovází. Knížka nesoucí název Jmenuji se Orel je o slepičce, která se nebála roztáhnout křídla a být tím, kým chce, i když to občas bylo proti všem zákonům přírody. Protože to, o co se v naší družině snažíme, je, aby všechny děti byly vychovávány ve svobodě a rovnocennosti a své dětství prožívaly v lásce, přátelství a dobrodružství.

Dobrodružství totiž přišlo nakonec – rozhodli jsme se v naší škole přespat. Někteří poprvé vystoupili ze své komfortní zóny a spali bez svých maminek a tatínků, za to bok po boku svých kamarádů, a tu noc nebylo poprvé já nebo ty, ale my jako třída a jako třída jsme si tak začali vytvářet první společné nezapomenutelné vzpomínky. Ráno jsme si s našimi paními učitelkami užili luxusní snídani jako v hotelu a mohli jsme navzájem ochutnat to, co napekli naši rodiče.

Krásné bylo, když děti při odchodu domů vše vyprávěly svým rodičům a jejich oči začali svítit stejnými plamínky, jako ty dětské. Asi bude něco pravdy na tom, co se píše v Malém princi, že všichni dospělí byli jednou dětmi, ale málokdo si na to pamatuje, proto nás potěšilo, že se někteří rozvzpomněli. ❤️