Terezín

Naše třída 9. B navštívila Terezína 10. Listopadu 2017. Opravdu ale víme, co všechno se tu za II. světové války odehrávalo? Žádný film ani kniha nemůže nahradit osobní návštěvu této národní kulturní památky. Terezín sloužil za II. světové války jako židovské ghetto a Malá pevnost jako vězení pražského gestapa. Toto místo dokazuje, jak je důležité neustále si připomínat události dějin, abychom na ně nezapomněli a historie se tak neopakovala.

Samotný Terezín je právě na tyto dva celky rozdělen. My jsme přijeli kolem deváté hodiny a začali Muzeem ghetta. Expozice vznikla ve spolupráci s bývalými vězni terezínského ghetta. V okolí se nachází další budovy s expozicemi, jako jsou: Bývalá Magdeburská kasárna, rekonstruovaná a otevřená.
Dále se v okolí nachází kolumbárium, obřadní místnosti a ústřední márnice, modlitebna z doby terezínského ghetta, replika mansardy a bývalé krematorium na Židovském hřbitově. Během prohlídky se seznámíte s každodenním životem tisíců lidí, kteří se tísnili na minimálním prostoru s naprostou ztrátou soukromí, hladoví, často nemocní a zbaveni lidské důstojnosti. Přesto spousta z nich nepřestala doufat, že budou jednou opět svobodně žít.

V terezínském židovském ghettu žili muži, ženy i děti. Byl to tranzitní tábor, jehož konečnou stanicí se pro většinu lidí stala Osvětim. Ze všech desetitisíců lidí, kteří v ghettu žili, jmenujme např. čtrnáctiletého Petra Ginze, chlapce částečně židovského původu, autora a kreslíře, který se zde proslavil, tvorbou časopisu Vedem.

Malá pevnost fungovala v letech 1940–1945 jako věznice pražského gestapa. V Malé pevnosti je otevřená stálá expozice o historii policejní věznice. Podává svědectví o perzekuci českého národa za nacistického režimu v 2. světové válce a zaznamenává osudy českých vězňů zavlečených do jiných koncentračních táborů na území nacistické německé říše.

Prohlídka s průvodcem, která trvala cca hodinu. V prostorách Malé pevnosti se dozvíte, že většinu vězňů tvořili Češi, popř. Slováci, dále zde byli vězněni sovětští váleční zajatci a malé procento Židů, kteří se do pevnosti dostali za prohřešky v ghettu a pobývali ve velmi malých celách.
Hrubé chování velitele Heinricha Jöckela a jeho pomocníků z řad dozorců bylo stejné, jako v jakémkoli jiném koncentračním táboře nacistického Německa. Nezabíjely tu sice nikdy plynové komory, ale lidé umírali na šířící se nemoci, neošetřená nebo záměrně pozdě ošetřená zranění způsobená při práci nebo samotným chováním dozorců. Vězni byli trestáni za sebemenší prohřešky, často ale také naprosto bezdůvodně. Věčný hlad, nejistota, nedostatečné oblečení, hygiena, ztracené soukromí, téměř žádná lékařská péče a neustálé obavy z transportů na východ.
Přijeďte se podívat na místo, které nesmí být nikdy zapomenuto!

Autoři: Jan Matoušek, Jakub Svoboda

Kompletní fotogalerie (42 fotografií)