Úspěch v literární soutěži

2. ZŠ Plzeň slaví výjimečný úspěch v celorepublikové literární soutěži

Literární soutěž vyhlásila organizace WOMEN FOR WOMEN, o.p.s. pod názvem „Jak si představuji svůj život v České republice za 5-10 let“. Do této soutěže se zapojilo několik desítek žáků z 8. a 9. roč. Odborná porota vybírala z autorských prací na základě originality, kvality a detailu zpracování. Nejvíce zaujaly úvahy, které měly viditelný společenský přesah, přičemž se autoři nezabývali jen sami sebou, ale dokázali myslet i na druhé.

Vítězná práce Anity Krasniqi (2. ZŠ, 9. roč.) byla oceněna peněžitou odměnou 10 000 Kč a 2. ZŠ Plzeň náleží díky této vítězné práci finanční odměna v hodnotě 100 000 Kč. Děkujeme organizaci WOMEN FOR WOMEN, o.p.s. a manželům Tykačovým (zakladatelé WOMEN FOR WOMEN, o.p.s.) a Anitce ze skvělou reprezentaci.

Lenka Štíbrová, Alice Patejdlová

Text vítězné práce:

Jak vidím Českou republiku za 5-10 let?

To je vskutku zapeklitá otázka, stát se může cokoliv, nikdo z nás bohužel nevidí do budoucnosti. Ráda bych řekla, že budoucnost České republiky vidím pozitivně, ale bohužel nemohu. Abych bylo naprosto upřímná, tak můj názor je takový, že by se musel stát nějaký zázrak, aby obecně lidstvo došlo k nějakému pokroku. Jenom se stačí podívat na okolí nebo lidi. Lidé se obecně dle mého názoru chovají k sobě špatně. Když se kolem sebe dívám, tak si vždy říkám: „Vidím lidi, ale žádnou lidskost.

Například si nadávají, lžou si sobě do očí, obecně se navzájem soudí. Je to docela ironické, že žijeme ve světě s lidmi různých charakterů a máme být schopni mezi sebou nějakým způsobem fungovat a spolupracovat. Ale smutné na tom je to, že člověk v téhle době je naprosto excelentní v ubližování druhým. Přitom my lidi sami potřebujeme lidi, bez lidí bychom tady neměli učitele, opraváře všeho druhu, farmáře, doktory a tak dále a my máme tu drzost se chovat takto.

Co se okolí obecně týče, tak je špatné ovzduší, většina lidí nerecykluje odpad anebo se kácí stromy. Většina lidí si ani třeba neuvědomuje, že všechen ten plast pak putuje do moře. Příroda nám dodává kyslík, potravu, vodu, prostě příroda tvoří okolí, ve kterém žijeme, a my se odvděčíme tím, že začneme znečišťovat ovzduší a plýtvat potravy. Vždy, když vidím, kolik jídla je za celý rok vyplýtváno, tak je mi z toho smutno.

Domnívám se, že hlavním problémem v dnešní době jsou i moderní technologie. Nechápejte mě špatně, technologie nám samozřejmě usnadňují každodenní práci a podobně. Ale myslím si, že technologie jsou součástí příčiny celých již řečených problémů. Protože v každodenním životě, jediné, co děláme, je to, že se díváme do monitorů, a absolutně vůbec nevnímáme okolní svět. Moderní technika je vlastně zdroj naší ignorance.

Spíš bych trochu pozměnila otázku: „V co doufám, že se změní v České republice za 5-10 let?“ Doufám v to, že se k okolí budeme chovat více šetrněji. Doufám, že se lidé budou k sobě chovat víc laskavěji a s respektem. Doufám v to, že si mezi sebou nebudeme muset lhát. Doufám, že technika bude více pokročilá. Doufám, že objevíme více vědeckých objevů, co se galaxie týče. Doufám, že se lidé začnou chovat jako lidi…

Myslím si, že to, jak se momentálně chováme v 21.století k sobě a k okolí, je naprosto ponižující. Dle mého názoru bychom se měli chovat více vyspěleji než lidé v předešlém století. Myslela jsem, že se lidstvo poučilo z chyb, co jsme učinili v historii, ale když se dívám okolo sebe a vidím, co se děje ve světě, není tomu tak. Nepoučili jsme se.

Řešení celého tohoto problému je prosté, měli bychom spojit všechny naše síly a vše, co se děje, změnit. Začít recyklovat, pomáhat druhým, obecně objevovat, a hlavně všeho si vážit. Jinak se „lidského pokroku“ nikdy nedočkáme. Kdybychom si představili Zemi jako list papíru. Tak si myslím, že kvůli těmto problémům by už byl roztrhán na několik kusů. Ale zase můžeme najít všechny roztrhané dílky a slepit zpátky dohromady, ale ten papír už nikdy nebude vypadat tak, jako dřív.

To, že realita je taková, jaká je, neznamená, že se nemůže změnit. Ale jedině my to můžeme změnit. Když něco chceme, nemůžeme jen sedět a čekat, musíme pro to něco udělat. Hlavní je to nevzdávat.

Co si myslíte vy? Jaký je váš pohled na svět? Myslíte si, že se dočkáme nějakého „lidského pokroku“?

Myslíte si, že se někdy poučíme?

Anita Krasnigi 8. B